Slabý vítr, chorvatské svátky, devět námořníků a jedna motivační písnička složená s AI. Tohle je příběh o tom, jak se ELOS Sailing Team dostal na vrchol stupně vítězů.
Existují vítězství, která přijdou hladce a elegantně. A pak jsou ta, která si vytrpíte, která se zdají nemožná ještě hodinu před cílem, a která proto chutná dvakrát tak sladce. PUMPS Regata 2026 patřila jednoznačně do druhé kategorie.
Každý závodní týden na moři začíná dávno před tím, než se dotknete vody. Začíná tabulkami s oblečením, nominacemi posádky s ohledem na rozběhlé projekty a SLA, rodinnými kalendáři, lety, rezervacemi a desítkami drobných rozhodnutí, z nichž každé může celý projekt udělat úspěšným nebo naopak.
Letos jsme poprvé vynechali firemní Multivan a všichni jsme do Chorvatska letěli. Na papíře jednoduchá změna, v praxi logistický rébus — koneckonců, těch devět flašek výběrového ginu se na loď musí nějak dostat. Stejně tak jsme dřív vozili náhradní lana, kladky a spousta drobné lodní bižuterie, kterou do letadla prostě nedostanete. RyanAir a páteční let vyřešily ale dilema za nás elegantně: místo 10–12 hodin v autě, hodina a půl ve vzduchu za lidovou cenu. Civilizační pokrok v přímém přenosu.
Ze Zadaru nás v noci čekal transfer do Biogradu do apartmánu a ráno mělo vše proběhnout přesně podle plánu: skupina A zajede do místního Konzumu doplnit zásoby, skupina B přebírá loď v Marině Drage. Logisticky optimální varianta — tak nám to poradilo AI a my jsme poslechli.
Jenže Neptun má smysl pro humor. V Chorvatsku byl v sobotu svátek. Supermarkety všechny zavřené a my s sebou jen těch 9 ginů v příručním zavazadle. Skupina A se tedy okamžitě přejmenovává na skupinu B2 a míří rovnou do mariny. Zásoby? Vyřešeno jinak, nějak, jak to jde.
V marině nás čekal důkladný check-in lodi — a to myslíme vážně. Flotilu Adventure Charter v Drage známe dobře a věděli jsme, co nás tam čeká. Snažili jsme se povyměňovat všechny lana, která toho měla dost za sebou, zkontrolovali jsme vše, co zkontrolovat šlo. Chtěli jsme v závodech prohrát kvůli soupeřům, ne kvůli přetrženému výtahu gennakeru. Nic jsme neponechali náhodě a to, co opravit nebo vyměnit nešlo, tak k tomu jsme se aspoň pomodlili :-) Bohužel, s ohledem na Chorvatský systém práce jsme ten den nikam nevyjeli. Jeden den tréninku navíc by byl krásný. Ale co.
Naštěstí jsme přijeli trochu připraveni. Těsně před odjezdem se nám podařilo zorganizovat dva tréninky s Kubou Havelkou na Melgesu na Slapech — a to bylo moc dobře. Na lodi jsme nebyli od září, soupeři za sebou měli Velikonočku, pravidelné plachtění doma na přehradách i v Chorvatsku. My jsme potřebovali teprve nastartovat svoje "sea legs" a co nejrychleji se dostat zpátky do rytmu.
Letos jsme měli navíc v týmu dva nováčky, které bylo potřeba zasvětit do tajů závodního jachtingu. Mít zkušeného kouče po boku v takový moment je neocenitelné. Velký dík patří Zdeňku Sunderhaufovi a Hebe Pro Yachting School za organizaci a trénink — stejně jako loni nás to posunulo o level výš.
Zmínit je třeba i to, proč vlastně na PUMPS Regatu jezdíme rádi. Ondra Labuda a jeho společnost Marais dělají tuto regatu výjimečnou nejen z pohledu organizace — a ta je skutečně na špičkové úrovni — ale i díky charitativnímu rozměru. Součástí každého ročníku je finanční sbírka pro malou Bertu, která se nenarodila zcela zdravá. Vybraná částka je tradičně předávána během slavnostního závěrečného ceremoniálu. Více informací o aktuálním dění najdete na Facebooku Regata PUMPS.
Devět námořníků na Bavaria 46 Cruiser s gennakerem 😯. Pro slabý vítr, který nás čekal, jsme neměli úplně ideální obsazení. Ale my se snažíme jezdit vždy v maximálním možném počtu — regata je pro nás především o tom strávit týden na moři s kolegy, a výsledek už je jen příjemný bonus. Letos byl bonus velmi příjemný.
Neděle přinesla první závodní den. Dopoledne skipper meeting a tréninkový start, odpoledne první ostrá rozjížďka — navigační. Do cíle jsme mířili na prvním místě. Těsně před cílem vítr ale zcela vypnul. Během několika minut nás dostihly další lodě a závodilo se znovu — každý chytal každý závan, co bylo jen možné. Nakonec jsme z toho vykřesali druhé místo hned za týmem Hinton, kdy jsme se společně doslova doplížili na cílovou čáru. Ve druhé rozjížďce, okruhové, jsme zapsali čtvrté místo. A ještě před večeří — zahajovací, výbornou — jsme se dozvěděli, že na naši posádku byl podán protest kvůli situaci na horní bójce. Vyřešili jsme ho ale domluvou s druhou posádkou - díky kluci. Den zakončen na druhém místě celkově.
Pondělí patřilo Neptunovi. Závodní komise se snažila, jak mohla, ale ani jedna rozjížďka se nedala odstartova a dokončit — příliš slabý vítr. Odpoledne přišla navíc bouřka a všichni jsme zamířili do mariny Jezera na večerní program s karibskou tématikou. Závodní den bez bodů, ale s dobrou náladou.
Úterý byl náš den. Dvě rozjížďky, třetí a druhé místo. Loď jsme nešetřili — i přes jistou nedůvěru k lanům z Adventure jsme trápili gennaker naplno a metr po metru stahovali náskok, který jsme soupeřům nedobrovolně věnovali hned v první rozjížďce. Nestihli jsme totiž včas informaci o tom, že startovaná rozjižďka bude navigační, a museli jsme těsně před startem rychle ještě manévrovat s gennakerem. Startovali jsme pak jako poslední z čáry. Přesto nakonec třetí místo po dobrém rozhodnutí na stoupačce. Před cílem jsme ještě měli šanci sesadit Polynéské tygry na gennaker, ale kluci jeli výborně a nepustili nás. Zkušenost týmu se ten den projevila naplno. Přesun do mariny v Tribunji, Tour & Taste (který jsme bohužel nestihli — hladoví námořníci si žádali okamžitou večeři), a pak G&T party.
Po čtyřech odjetých rozjížďkách přišla škrtačka — a my škrtali čtyřku. Pro ty, kdo závodní systém neznají: škrtačka dovoluje vyškrtnout nejhorší výsledek, a čtyřka je výsledek, který rádi škrtneme. Celkově po třetím závodním dni jsme skončili na třetím místě — na shodu bodů s týmy Hinton a OHLA ŽS. Tři týmy, stejný počet bodů, pořadí rozhodující o výsledku. Skončit třetí na shodu bodů se nám vážně nechtělo. Docela dramatický průběh.
Středa — poslední závodní den. Předpověď nevypadala vůbec dobře. V noci silné jugo, déšť, a reálná šance, že se nebude závodit vůbec a přesuneme se jen na motorech zpět do Drage.
Celou noc jsem se převaloval a modlil k Neptunovi. Ať udělá jedno malé okénko. Jenom jedno. Tým byl v nejlepší kondici, loď ještě něco vydržela a těm nejkritičtějším lanům jsme přece slíbili, že pokud vydrží až do konce, že je pak vezmeme s námi do Prahy a dáme je v kanceláři do suché vitrínky.
Ráno jsme se vzbudili přímo uprostřed bouřky — v klidném oku. Mraky a pohled na ně byly opravdu spektakulární. Lilo jako z konve, všude okolo foukalo přes dvacet uzlů. Moře nevypadalo, že by nám chtělo dnes závodění dopřát.
Rozhodčí ale necouvli. Chtěli zkusit maximum.
Na lodi to probíhalo navenek ležérně — kolegové řešili pracovní povinnosti u notebooků — ale bundy, mokré kecky a vůle jít do toho v okamžiku, kdy se zapíská, byly po ruce u každého z nás.
A pak to přišlo! Sednul jsem k počítači a za půl hodiny jsem klukům s pomocí AI zbouchal motivační písničku (políbila mě asi múza). Byl jsem trochu nadrzlý — napsal jsem v ní, že to vyhrajeme... Pustili jsme si ji a začaly se dít věci.
V ten moment rozhodčí oznámili výjezd z mariny. Celkem epické.
Všichni jak na pérkách naskočili do bund a rukavic. Déšť/nedéšť, vítr/nevítr — chopili se toho, co uměli nejlépe, a začali makat jako dobře namazaný stroj.
Ve 13:20 byla odstartována navigační rozjížďka.
Uplatnili jsme osvědčenou strategii. Odstartovali jsme jako první. Na stoupačce na otočný bod dojeli na prvním místě. Jako první tahali gennaker. A během dlouhého gennakerového kurzu mezi ostrovy jsme náskok ještě trochu zvýšili.
Po celé regatě — s tolika změnami, s větrem, který nám několikrát vypnul těsně před cílem — se nikdo neodvažoval říct nahlas, co vidí. Ale když nás pár desítek metrů před cílem předjel Ondra na gumáku s písničkou We Are The Champions, začali jsme tomu trochu věřit. A usmívat se.
Teda všichni kromě Petra, který trimmoval gennaker do posledních metrů a s tunelovým viděním protínal vítěznou cílovou čáru.
V cíli — obrovský zával emocí na palubě. Zasloužené vítězství po regatě plné zvratů.
Domů jsme si odvezli putovní pohár pro vítěze, nádhernou skleněnou trofej s plachetnicí uvnitř a krásné medaile, které pro účastníky regaty vyrobila sama Berta. Maličký detail s velkým příběhem za ním.
Čtvrtek jsme věnovali friendly závodu k narozeninám Renči Marečkové - kapitánky spřátelené posádky Twinky Holky a oslavě — narozenin i výsledků zároveň. Lepší zakončení týdne si nedovedeme představit.
Děkujeme Ondrovi Labudovi a celému týmu Marais za skvělou organizaci. Děkujeme Zdeňku Sunderhaufovi a Hebe Pro Yachting School za trénink, který nás připravil. A děkujeme Neptunovi, že nás nakonec podržel.
Na IT Regatu na podzim se těšíme. Trofej je potřeba obhájit.